Práh minulosti

Můj pokoj.
Je to tak dávno,
kdy jsem se tady
s Tebou milovala.
A po tu dobu
téměř jsem se bála otevřít dveře,
překročit práh.
A náhle běžím,
abych té jizvě dala srůst.
Otvírám dveře,
mlčky do polštáře,
kdes tenkrát ležel,
tisknu horké tváře
a znamenám ho pečetí svých úst.