včera, dnes i zítra

Ten pocit, vídám na tisícekrát.
Včera, dnes i zítra.

Modřiny v dlaních. Kostky osudu.
Nevěřím Vám. Všechna ta slova,
moje, vaše i jejich
nenávidím.
Chci neslyšet, nevidět a hlavně
necítit

jen se Třpytit jako rosa na sedmikráskách
Černá být a neviditelná zároveň.
Chci uvěřit, že není vůbec nic.

Ale nejde to. Cítím v zrcadlech
své oči, v panenkách mně znásilní
ta nicota v nich
a to srdce - chladné, nemocné..

..taky by, nemuselo být

A červený noci v medvědím objetí,
roztrhaný plyš strachem ze sebe
a slova i čísla vyryta
z toho vzteku, z té nervozity, strachu
na zdech u postele
na které mi před lety
vylepili tapety se zelenými dinosaury.
Nesnášela jsem je.

A teď jsou zelený celý
Zdi pocity i motýli v tvých očích
Zvrací mé protinárazy
A neumějí pomáhat krásným úsměvem
Je to jen zájem rozkradených hvězd

Hvězdy. Jen jedna
hvězda, nebyla zabita tvou sebeláskou.
Nebuď tak ironický, vzdálený.
Zabij ji, konečně už. Zabij i mně.

Oba dobře víme, že to chceš.

Dobře víme.. před city odjakživa utíkám,
Ale teď mě ani nebe
neprohlédneš - jsem svůj vlastní mezisvět
s krví za nehtama, (ani to nebolelo)

Dobře víš, dobře vím. Já jsem ty
a ty jsi já. My dva a přece jeden.

Jeden jediný hryzanec v jablku co musí spadnout
- dokázat další zákony -
ale umíme lítat na zelených slonech
a smát se sobě do očí (nebolí to…)
a plakat, dovedeme. Každá slza jedno
sousto. Chutnají mi.

A vím jistě, že nikdy nepřestanou mít důvod,
Hledám ho v sobě
Ale nacházím všude, jen ten pocit co ho vídám
na tisícekrát...