Vyšumělá

Prázdná pohovka
a stíny z televize.
Jak vyšumělá sodovka
je nastolená krize.

Tklivá melodie
a vzpomínky z pod načernělých řas
loudí se z utopie
z té jež přines neúprosný čas.

Deprese se opakují
na stále stejná témata.
Myšlenky si hlavou plují,
jak utopená koťata.

Vše zbytečné a omýlané,
vše stejné a staré dost.
A ač to vím, tak se mi nezamane
žít jenom pro ni, pro radost.

Tak ohraná je deska moje
s tučným nápisem: "DEPRESE".
Když odkládám zbraně, utíkám z boje..
jen ať snění si mě odnese.