Janě

občas si řeknu jak jsem sama
tak moc sama,že namám klid
proč nepřijde aspoň Jana
mohly by sme spolu být

kamarádka Jana veselá a hravá
co mě ždycky rozesměje
chci už aby zase byla zdravá
potěšení z žití moje

Jano,chtěla bych ti říci
dříve než se nadobro rozloučíme
nemusíš se bát je to v jeho moci
možná se tam spolu zasmějeme

zasměj se na mne naposledy
dej mi víru v nebe vzdálené
zapomínám na všechny tvoje vady
dám ti boty nově koupené

a až se tvoje máma zhroutí
budu u ní sama stát
a do hrobu rakev z proutí
nebudu plakat,ale moc se smát

pak na našem stromě
za tebe světýlko rozsvítím
budu držet ruku tvou a pohne se to ve mně
a za chvíli sama tě ztratím

s bohem naděje světa
která lásku v srdci z posledních sil svíráš
ať už tu bolest světa
nikdy víc nevnímáš

už prý odcházíš
zatlačím ti oči tak nejjemněji jak to jde
až teď mi dochází
že bez tebe mi to tu moc dlouho nepůjde...