Blues dvou černých siluet

Blues dvou černých siluet

Dvě černé siluety nahých lidských těl,
naproti v baru Tragédie,
své nedokončené symfonie,
dohrává zpitý archanděl Gabriel.

Unavené tělo padá,nástroj vydal zmatený, hluboká tón,
svěšená křídla překrývají dlaně,
kdo přijde, plivne si na něj,
a ti dva od naproti se hádají, zda li je či není to on.

A ty tančíš, jako by první den byl teplého máje,
tančíš a asi nevnímáš zlý kapky deště a blues,
který nám černej vítr hraje.

Trapná marnotratnost děje,
ztracená v teple dopadajících slin,
cizímu sčítání vin,
potají do tmy kdosi se směje.

A ty tančíš...