Žádní andělé nejsou

řekl: vidíš? Zapadá slunce
řekla: to je strašná fronta
řekl: asi bude pršet
řekla: dneska musím jít brzo spát
řekl: je nádherná noc
řekla: ještě musím něco vyřídit

a to je bouře, kde pocity jsou
pekelná výheň zahalena tmou
a to je mlýnice a soukolí drtící
city a sobectví doplní kytici

málo a málo
je hledání cíle
co by to stálo
dlouhá je chvíle
bolí to bolí
dávné jsou vzpomínky
a konečné,
nadšení,
naivní
souznění
soukolí bezzubé
řítit se dolů
nepoznám
dnešek,
stránky minulosti,
prosit a konec
slitovné doražení
pokusy a hledání
bolest zatlouká
duše níž
cit ale bere
je z výhně pryč
vnímáme konečné
takové (jsou)
příběhy netečné...

Teď trochu oddechu:
je ráno, ospalé rozednění,krvavý východ,
kousek před bouřkou,utichl zpěv ptáků.

už ráno netěší
ze zvyku dělat,
co by se asi dělat mělo
pozdravit, umýt zuby, tělo
nové nalezení
a hloubavé zasnění
pár minut před zkázou
smír, druhého nezmění
a přece zázrakem
konec najít lze
jinačí než přání strachu, to přání zlé

řekl: žádní andělé nejsou
řekla: já vím, žádní andělé nejsou

..víckrát se už nepotkali