Bez semaforů
Bez semaforů
je lidstvo... člověk...
Jen přechod mezi bílými a černými pruhy
je bez semaforů
Neexistuje vnější kontrolka,
která Ti řekne STŮJ,
dál ohrožuješ svoji duši!
(a duše dalších lidí...)
... a přátelské slovo nestačí ...
Ještě jsi nenašla
své vnitřní slunce
(hádej proč?)
Tak zbývá jen nemoc,
únava, bolest... začarovaný kruh
a na jeho kraji
pozlacený havran minulosti
zve Tě na bezstarostný let
(zlatá tma láká známou náručí
... a ostrými drápy trhá
podsadu budoucnosti ...)
Zakrvácená a zlámaná pírka
usedají na dno duše
a vlastními slzami zahajují
nezbytný proces tlení
(bolest musí vyhnít,
aby skončila...
či dala růst něčemu novému...)
Komentáře (11)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Hodně si z těchto slov odnáším, dílko jsem si četla ne jednou ... hodně mi to připomíná, v trochu jiném, že je asik tady myšleno, to je jedno ...
15.05.2007 21:36:00 | NikitaNikaT.
Je to hodně opravdové...neznám Tě, Levandule, ale ty určitě musíš vědět, co to je bolest..
11.05.2007 15:20:00 | paranoidandroid
Marcellko - moc si toho vážím, Jardo - máš pravdu, Pavle - díky... :-*
11.05.2007 15:12:00 | Levandule
... bolest musí vyhnít ... jako všechen ten balast ... něha ... touha ... a pak snad ... ne ... jen přijde nová ... nová ... nová ...
... Jardův páteční kurz optimismu ...
11.05.2007 13:54:00 | JardaCH
... mnohdy je přátelství věrnější ... než láska
... šperk hodně vzácný ...
... a já ho pyšně nosím v srdci ... díky vám
11.05.2007 12:59:00 | Marcella
Jestli tohle budeš, Maceško, číst, opravdu se nad tím zamysli. Tahle báseň vznikla z bolesti, strachu ... Z pochybností o podstatě slova "přátelství" a "loajalita". Z dlouhých rozhovorů na tohle téma a z bezradnosti.
Je spousta otázek a chybí odpovědi...
A odpovědnost za svá rozhodnutí si přece stejně neseme my sami ...
11.05.2007 12:47:00 | G.P.