Chci za Tebou...

Přejíždím prstem po fotografii zašlé,
obdivuji krásu tváře Tvé,
proč Bůh vzal mi štěstí v Tobě našlé,
proč? Kapky máčejí tvář... jsou to slzy mé...

Že tato chvíle přijde, jsme oba věděli,
doufali, že lékaři lžou,
nedávali Ti žádnou naději,
ale my si pořád vytvářeli svou.

Mockrát jsi se mi omlouval,
nebyla to ale Tvá vina,
po nocích jsi s Bohem smlouval,
byla ale silnější, ta prokletá rakovina.

Slzy z očí mi teď proudem tečou,
chtěla bych za Tebou tam jít,
dny po Tvém odchodu se strašně vlečou,
chci Tě ve svém objetí zpátky mít!

A tak prášků hrst polykám,
doufaje v rychlý spánek už ležím,
láskou k Tobě se pomalu zalykám,
už se na Tebe Lásko těším!!