Nácek

V množství že je síla
tohle on totiž dobře ví.
Když sám v poli stojí
tence jeho hlásek zní.

Historií nadopován
ego mu roste a tyje.
Barevnému prý nadřazen
tak chudák celý život žije.

Na tváři výraz debilní
v dlaních železnou tyč.
Jedno zbožné přání má
černí táhněte už pryč.

Huba pozdrav zařve
pravá ruka k nebi letí.
Levou barvu pleti řeší
rána první, druhá, třetí.

Rozumu drobty pobral
svědomí šanci nedá.
Mysl na jediné soustředí
hlavu na rozbití hledá.

Já vás totiž chráním
tvrdí lidu neznalému.
Pak zdarma facku přidá
odpůrci troufalému.

Proti komu se obrátí
až svět vymete celý?
Koho si pak vybere
tenhle občan skvělý?…