Toulání

Někdo mi nazul divný boty,
jó, divný boty toulavý,
nenechaj mě chvíli v klidu,
"běž jen běž dál"
ten pocit je tak nutkavý.

Jdu a míjím cizí tváře,
všechny chladné kamenné,
nad domy plane zvláštní záře,
kde to jen sem,
myšlenky mám zmatené.

I rušným shonem velkoměsta,
já rázně šlapu ulicí,
asi mě čeká dlouhá cesta,
stále jen jdu,
snad potkám duši souznící.

I když se stíny zvolna dlouží,
mý kroky zvučně klapou dál,
čvachám i bahnem mělkých louží,
den po dni jdu,
dalším městem stále sám...