Umírá máma
Umírá máma
U lůžka stojím, slzy mi kanou,
s žalem líbám tvář milovanou
Umírá máma - šeří se svět,
uvadá růže - poslední květ
Odcházíš, mámo, tam, kde je klid,
mou lásku s sebou můžeš si vzít
Naposled hladím šedý tvůj vlas,
navždy jsem ztratil laskavý hlas
Dotlouklo srdce, ten zlatý zvon,
poslední úder zazněl jak hrom
Snad jednou sejdeme se spolu,
teď samoten jsem ve svém bolu
Komentáře (21)
Komentujících (21)
Doporučit
Tisk
Moc pěkná a smutná básnička,, hodně se mě dotkla,, hned jdu za svojí mamkou a jdu jí dát pusu:-))
24.06.2007 09:13:00 | Tereén
Velmi bolestivá báseň ale přesně takové chytí za srdce.Má maminka žije ale po přečtení takové básně se člověk zamyslí a řekne si že by si měl víc vážit svých blízkych a nebrat vše jako samozřejmost,protože smrt číhá všude.Mě také zemřeli lidé které jsem miloval viz básně autor explo...a až poté jsem zjistil že jim mám tolik co říct a už to nešlo.
20.06.2007 09:46:00 | explo new
Dobří lidé nám ve vzpomínkách zůstanou a my je budeme navždy milovat...A oni to cítí...
26.05.2007 23:33:00 | Neviditelné štěstí, co nosí smůlu
Děkuji všem za účast, milé a povzbuzující komentáře. Tuto básničku jsem napsal pozdě v noci, šest hodin po oné smutné události, a opravdu jsem cítil potřebu jakéhosi souznění spřátelených duší. Díky Vám všem.
20.05.2007 23:19:00 | Psavec
Ne, nebudu Ti Psavečku dávat procenta,tohle já nehodnotím.
Máš mou upřímnou soustrast a věř mi, že nejsi sám.
Máme Tě rádi.
18.05.2007 23:38:00 | Verule
Bolest tisící
ze ztráty civící.
Prázdná slova neutěší
přesto člověk řeší
jak říci to.
Je mi líto.
Účast virtuální
pomoci neumí.
Však snaží se.
Snaží se.
Snad jednou s Bohem
v nebi sestkáte se.
18.05.2007 13:40:00 | Rikitan
Nesmutni...máma na tebe kouká..hlídá tvá slova..tvé činy..je pořád s tebou..víš..virtuální tlapku mohu podat..
15.05.2007 00:57:00 | Nút
mocinky smutná a přitom krásná báseň. úplně mně to dojalo. je mi to moc líto...taktéž posílám pohlazení...
13.05.2007 22:18:00 | Nikytu
Soucítím s tebou a vyjadřuju hluboukou a upřímnou soustrast. Já už též nemám rodiče, ale je to zákon přírody, s tím nic nenaděláme. Je to vždy smutné.Buď silný.
Já chodím už 13 let plakat k hrobu svého syna, odešel mi ve svých sedmnácti letech.
Veršíky jsi napsal srdcem, velmi procítěně, každé slovo má své místo. Je to nádherné vyznání syna matce.
12.05.2007 21:31:00 | Theara
Život nám připravuje mnoho smutných a bolestných okamžiků a tento je jeden z nejhorších...přijmi mou upřímnou účast
12.05.2007 19:59:00 | Lorraine
...v tobě však zůstane ten cit...nádherný...matka a syn...smrt neničí...činí jen neviditelným...
12.05.2007 15:15:00 | Lota
Je mně to moc líto,Psavečku,přijmi prosím mou upřímnou účast a pohlazení.
12.05.2007 06:19:00 | s.e.n