Snění v uspěchaném světě

Každý z nás má plno snů,
ke splnění není zase tolik dnů.
Pořád někam spěcháme,
šanci vše stihnout nemáme.

Stačí přeci přibrzdit trošičku,
nastavit tvář rannímu sluníčku.
Projít se bosa rosou ranní,
vždyť tohle už lidé skoro nezanjí.

Pro mě je důležitý svět koní,
jak krásný je zvuk, když podkovičky zvoní.
Jak krásné je pozorvat jej za svítaní,
když vše zalije slunce ranní.

Večer když zařehtá do tmy,
pletu si to skoro se sny.
Jen jeho obrys v dálce vidím,
na co zrovna myslí, nevím.

Sotva znatelné dýchá, stojí sám,
jako černá perla, černý pán.
Tohle zvíře nežádá zkrocení,
ale jen pouze pochopení.

Jako by se najednou zastavil čas,
začal tikat už jen pro nás.
V jeho očích ohnivá jiskra,
kdo si jeho důvěru získá?

Najednou se do cvalu dává,
s jeho černou hřívou si větřík pohrává.
V jeho pohybu tolik energie, odhodlání,
kolem něj neviditelná síla a on pryč uhání.

Dívala jsem se za ním dlouze,
snad to nebyl sen pouze.
Ty pocity ve mě zůstaly,
i když mé oči tu krásu hledaly.

Stačí se v životě zastavit na chviličku,
pohladit třeba i tu nejmenší kytičku.
Říc někomu "Mám tě rád",
vždyť tu nejsme napořád.