Zhnijte si tu....

Uvažuju nad životem,
když venku déšť si padá.
Uvázaná jsi za plotem.
Máš mě vůbec ráda?

Znáš mě jako vlastní boty,
když jsem pryč, nevíš kam jít.
Na srdci otisklé šlápoty
a už se ti nechce žít.

Zase jednou nevíš, co říct,
koukáš jen tak dokola.
Nastavuješ větru líc
a tváříš se jak mrtvola.

Nelituju tvoje děti,
že tu zhnijou zaživa.
Je to taky tvoje smetí
byl si strašnej nádiva.

Všude kolem leží bordel
mezi ním se hračky válí.
A ty přikládáš pod ten kotel,
ruka tvoje nezahálí.