Svět hulení

Uvězněni ve světě snů,
ve světě plném zkažených dnů,
život svůj nedokáží pořádně žít,
den za dnem se snaží přežít.
Skleněnku svou, do úst si cpou,
a pak jen letí cestou svou,
tou cestou, co nemá konce,
a přece po ní jdou,
vždyť vybrali si cestu svou,
tu jedinou pro ně příjemnou...

Chudáci, proč si to jen vybrali?
Proč nedokáží udržet svoje chtíče?
Tyto špatnosti jim mozky smazaly.

Jejich srdce jen pro jedno žhnou,
pro travičku svou...