Vyčerpaná civilizace

Ideály se až příliš často mění v hořkou číši zla,
nejde vrátit co už nelze zvrátit
mělo se myslet dřív že je i co ztratit.

Jsem kapitán nikdo - kapitán Titanicu,
bourající do ledovce na hladině Atlantiku.
Nikdy více ze života více,
z leva i z prava rudnou obě líce.

Znič co tě ničí - co není tvoje žití,
jinak to nepřežiješ není jiný zbytí.
Ničíme přírodu a ničíme sebe,
a v konečnym důsledku nad hlavou modrý nebe.

Tyhle černý myšlenky vidím hodně rudě,
přítomnost je jalová - vypadá to blbě.
Bledá je i budoucnost, která vůbec není jistá,
ani Bůh sám netuší co se na nás chystá.

A jistá je smrt a jenom daně,
nenávist zášť a atomový zbraně.
Braň se něčemu co není tvoje žití,
braň se systému co tě jednou zdrtí.

Sotva se narodíš a uděláš školu
vysajou tě vyplivnou tě
a už padáš jenom dolů.
Co je dole? - Jen bída a zmar,
nenávist zášť a smrtelnej žár.

Divná prázdnota co obklopuje tvojí mysl,
věci který nedávají dávno žádnej smysl.
Jsem jeden z těch, co tenhle systém nevymyslel.
I kdybych si myslel že stoupám rovnou vzhůru,
a dokážu zabít zlou noční můru.
Stejně musím dodržovat jejich pravidla,
jinak bi mi asi brzy zlámali můj vaz.

A můj vnitřní hlas, co do ucha mi špitá
že je moje duše volná a už z toho škytá,
vědomí to ví, ač se tomu brání.
Nenávidím tenhle svět plnej hnusnejch zbraní.

Plno hnusnejch zbraní, co po sobě lidi tasej
pacifisti zavilí už z toho skoro zvracej.
A vracej se - tam k vyšším cílům,
kde je mír a spravedlnost, v lásce najdou víru.
A sílu hledaj sami v sobě zas a znova
i kdyby se měly furt dokola opakovat.
Dělaj dobře, že věřej hlavně samy sobě
sílu a víru potřebujem v týhle době.

Né však sílu atomovejch zbraní,
paragrafů zákonů a pitomejch daní.
Věřím silně v novej lepší svět,
kterej může nastat něž bys napočítal pět.

***
Raz dva tři čtyři pět
zvolna ztěžka dochází mi co je tenhle svět.
Svět je jeden velkej krachující bordel,
a člověk je jeho otrok - to je jeho úděl.
I kdyby jsi umřel, jsi součástí systému
okrajovej článek zla světovýho problému.