O pravdě a realitě

Narodil jses do klece,

svázali ti křídla,

ty jsi ale stále tvrdil

v pravdě je má síla.

 

Za to že jsi chtěl svobodně žít.

 

Vláčeli tě prachem,

za to že jsi byl jiný,

že jsi uměl myslet,

skopli tě do špíny.

 

Za to, že jsi myslel.

 

Ty jsi ale hrdě vstával,

hlavu nesl vztyčenou,

přes všechnu svou bolest,

šel jsi za svou ideou.

 

Svým věznitelům přinesl jsi pád.

 

Lid tě vítal, jásal,

provlával slávu,

do výšin tě vyzdvihali,

řadili po bok králů.

 

Za to, že jsi vytrval.

 

Všechno ale jednou končí,

zas obtěžkávají tě vinou,

že jsi nebyl dokonalý,

zas po tobě plivou.

 

Za to, že jsi cítil.

 

Nyní se tvá křídla rozvázala,

konečne máš klid,

ti co tě obviňovali truchlit budou,

to je ten vděčný lid.

 

Jen na oko.

 

Svůj odkaz zanechals nám,

svůj život věnoval si tomu,

ale dav po něm bude jen šlapat,

stokrát poplive tě,

odkopne pryč, dolů.

 

Za to že jsi dal kus pravdy.