Proč

Proč sedět, když můžu psát?,
proč poslouchat, když se můžu ptát?,
proč chodit nahý, když můžu mít vznešenosti šat?,
proč být čestný, když žiji ve světe zrad?

Ptám se, nevím koho,
žiju, nevím kde,
vzpírám se, nevím komu,
chci žít, ale nevím jak.

Na vrcholu pyramidy,
necháváme řádit bandity,
a aby nebylo málo téhle absurdity,
tleskáme jejich podpoře kriminality.

Ovečky bělostné za zvoncem běží,
kam se řítí tuší stěží,
a s hrůzou odmítají se chopit otěží,
neb zodpovědnost je pro ně smrtelnou zátěží.

A až dojde tráva,
až přijde noc tmavá,
až začnou blížit se zvířata dravá,
teprve poznají, co je to hrůza pravá.

Ve stádu panika se rozšíří,
za každým kamenem budou se hledat stopy štíří,
nepomůže zakládání tajných lodžií,
neb kolem budou číhat řady bestií.

Kde je správná cesta?,
spravedlnost? To je přeci obnošená vesta.
spravedlnost je daleko, to víme beztak,
a na její brzký návrat, bych nevsadil pěťák.

Je mnoho návrhů,
prakticky nekonečno cest,
od Platónových filozofů,
až po ideu Marxovu.

Nemá cenu, hledět na konec času,
a zkoušet zachránit celou rasu,
dokud to u nás bude fungovat, jak v Hondurasu,
dokud bude vše v rukách Těch mamlasů.

Je sice příjemné, o tom mluvit, psát,
ale teprve tehdy, až nás to začne vskutku sr..,
a nebudeme mít už víc co žrát,
naučíme mamlase, jak v bolesti se kát!