Na pískovišti

Na pískovišti

Milouš s Vašíkem si hrají sobě nablízku,
oba po kolena zabořeni do písku,
s armádou pískovou okupují hrad,
každý z nich má plno užitečných rad.

Jednoho napadne uvolnit sítě,
přetrhá postupně příchytné nítě,
do vzduchu vyletí písečná zrna
- svobodní holuby, svobodná srna,
svobodní orlové, svobodní supy,
svobodné straky si přivlastní lupy,
svobodní levharti hodují masa,
svobodní plazi - soudobá rasa.

Druhému připadne zadobře míti
okolo zahrádky překrásné kvítí,
ale mu nestačí vlastního bytí
z jeho slov o žití je přímo k blití.
K vší smůle rýpe se v pískové stráži,
co si ho, podle něj, nepříliš váží.

Vašíku, Vašíku koukej, ten hrad
nabodli na píku s praporem zrad.
Milouši, Milouši tu tvoje stráž,
špatní jsou na souši - hlavu jim sraž.

Milouš teď s Vašíkem role si mění,
v písku, kde příkazy jistého znění
polyká na vždy kamarád čas,
a zbylým kámošům zlámají vaz.
Už se zas těší až za pár let znova
vymění si role, ne však svá slova,
ta se do té doby stanou jim cizí,
láska k písku pak pomalu zmizí.

Vašíku, Vašíku ty jsi jak car,
s holí jdeš do šiku z Karlovejch Var.
Milouši, Milouši neseš mu zbraň
přes kopec, přes louži, štítem ho chraň.