Národe III

Obracím se opět s těžkým srdcem
se srdcem plným bolu a truchlení
se srdcem, které neví co dělat má
se srdcem, které snad jednou pukne.


Hledím na ty stavy dnešního světa
pár červených karet za slova a za pár slov
za pár slov, kterými mluví skoro celý národ
za přehnání a za to, že se prostě nelíbí.

Musím se jen smát, směji se na plné kolo
nad nemožností této společnosti
jak tolik vadí pár slov, ale tolik věcí už ne
a co dál?

Zítra, možná už i dnes stihnu si odhlasovat novinku
sám sobě si přidám a budu nad tím dlouze dumat
vždyť má práce za to stojí a aspoň se přiblížím
přiblížím se k místu, kde na mě číhá průměrný plat.

Lidi…proč těmto lidem najednou karty nepatří
proč stále jsou na stejných místech
už tolik let, tolik roků a tolik bolesti
proč…mohu se jen ptát a hlavou kroutit.

Národe, nejsme přeci jen národem slepých ovcí
jak korouhev obracíme své cítění a city
ne k těm, co chceme, ale k těm, kteří chtějí
Národe…Národe občas mě to už nebaví.


Nezmohu nic. Jen o tom všem psát
jen pár slov skoro do básní
nezmohu nic. Vždyť jen obyčejný člověk jsem
stejně jak zbytek národa.