Fraktura svobody

Naposled vzpomínám spánku

pod tísícem očí tvých;

naposled vzpomínám vánku,

jímž jsi mne hladila po lících;

Naposled vzpomínám krve,

již jsi v slzách svých ronila;

naposled stejně jak prve

své syny a dcery zabila;

Naposled vzpomínám křiku,

jenž zadupal záři dní;

naposled vidím rákosí u rybníku;

jej sžehl plamen pochodní;

Naposled vzpomínám bubeníka,

jeho olověných paliček;

poslední hodina úterka tiká,

dvacátý srpen, potmě, bez svíček;

Naposled vzpomínám rána,

kdy jsme spolu leželi bez šatů

a na plachý úsměv pána

za dveřmi v koženém kabátu...