Smutná matka

Smutná matka

Hleď na smutnou krajinu, jak ona je ponurá,

kdysi hrdá a vztyčená, nyní těžce o berlu se opírá.

Místní již dávno zapomněli a mnoho z nich utajuje,

že orel stín vrhal široký a lev se pnul hrdě.

Hleď, jak tenkrát řinčel meč a koně nahlas ržáli,

vždyť čin bil slovo a patrioti věčnými se stali.

Tomu už tak dávno není, leč mluvit je dnes hlavní,

přesto když silně se ozveš, tak umlčí tě jiní.

Hleď jak matka, tenkrát mladá a bílá, na kolenou už klečí,

soused mouřenín ji v kuse trýzní a ona jen tiše brečí.

Lide, pomoz matičce zase vstát, ona bude ti vděčná,

teprve potom může přijít ta naše sláva věčná.