Pod strunami

Na soumraku deště vyvrhává
ten, co pod pultem stává,
každému jen bere, dává,
bolí z něj sama kulatá hlava.

Až jednou prapory zavlají,
schováme se pod vřesem potají,
budeme zpívat píseň,
kterou hrdličky šeptají.

Až zase vyletí
na struny usednou,
písničku zahraju
tak jako nejednou,
uzavřít západ a
do vzduchu řvát,
že
to
všechno
budu
mít
rád.