O Lásce (a Pravdě)

Co se děje? Co to piští?
Asi brodští Anoisti?
Že je volby probudily,
to si všichni buďme jistí.

Kdo to prská? Kdo to mlaská?
Anofertí AnoLáska.
Mocimáma v něm je skryta,
jako nevyřčená hláska.

V živobytí není zbytí,
když se byznys v zadel řítí.
Saudek s fotkou štěstí měl,
s Ano v FÚ marno dříti.

Umění je poznat třeba
kdy se bude lámat chleba.
Nastoupit na Anovýtah
co vytáhne tam kam třeba.

Proto vzhůru do koryta
kde je identita skryta
v politické perestrojce.
Jako Vasil Mohorita.

Láska nectí politiky,
proto chce do politiky.
„Nemakáme - nekecám!
Leštím jen ty správné kliky.“

„Chystám dárky jak Ježíšek“,
rozněžnil se Anosmíšek.
Pro zlobivce to však bude
pěkná rána na podbříšek.

„Z budoucích změn na radnici,
mnozí sednou na zadnici“,
v Láskyplném manifestu
hřímá. Běda! On je na palici!

Střídat lidi není radno
zvlášť, když v hlavě schází chladno.
Odvěký boj rozumu
s Lásku nevede se snadno.

Ještě zbývá práce fůru
těm, co vidí se na kůru.
Vrchnost jářku zatoužila
spustit kopyt pedikúru.

Byrokrati budou zírat,
v existenčních křečích svírat,
chlív je třeba vyklidit,
nenechá ty věrné zmírat.

Laskání v tom zmatku zcela
neskončila, nedozněla,
v Anodikci snad ne darmo
taťka noci neprobděla.

„Zateplí se kachlíkárna,“
brázdí své sny taťka švarná,
„Taky bylo na čase!“
Není každá snaha marná.

Vlaje prapor „el dží bí tý“
na věži, s tím černým „Ý. Tý“.
Nové poměry se hrnou,
bude třeba jazyk hbitý.

Poslední tak bitva vzplaje
v „prááájd“ pochody se daje.
Jen rudou barvu nahradily
růžovoučké jinotaje.

Ukryt ve vině je Láska?
Volbami cloumá otázka,
Lásko, vážně bude líp?
Ouha, tohle bude vázka!

Cirkuluje historie.
Tu je kára, ten to ryje!
Tak učili soudruzi.
Láska pravdu ze rtů smyje.

Tohle přeci nechceš zažít!
Potomci se budou snažit
napravit chyb starců svých.
Neb je budou v pekle smažit.

Mistr propagandy říkal:
„stokrát denně lež jsem hýkal!”
Z vůle davu záměr boží?
Láskou k vůdci pravdou smýkal.

Tak to s Láskou nepřežeňme,
nezůstane v pravdě věrně
ani cnostně kázat vodu.
Vína přihne licoměrně.

A co zbyde, nakonec?
Bastafidli spadne klec,
rozum v hrsti třeba mít.
Snad neuspěje Japonec.