Kazikrajova cesta

Pokud bych měl popsat příběh jeho života,
podstata je cesta.
Dlouho Ivoš hledal všeschopného maskota,
ani jeden ze sta.

Pokud bych měl popsat cestu jeho veličenstva
podstata je hazard.
Ten plod počat nevěrou na loži plném svinstva
je politický bastard.

Už evangelik Lukáš doprovázel apoštola Pavla
na jeho strastné pouti,
však Napoleon Lukáš, když hvězdička mu ztmavla,
za Ivošem se kroutí.

Spolehlivou cestu k úspěchu a jistou trať k moci
dláždí spolek zájmový.
Že demokratické frašky aktéři jsou poskoci,
to jim nikdo nepoví?

On nebojí se pro dobrou věc jak mrchožouti rvát,
když zbývá masa dost
a v rozsévání dobra třeba podojit i stát,
až nezůstane kost.

Z husy zlaté brk v duchně živobytí krásně hřeje,
nu, nezahálí oběživo.
Co na tom, holešovská ranvej liduprázdnem zeje,
i na krchově víc je živo.

Každá partaj vychová si nechtíc svého Jidáše,
co trousí stopu smrdutou.
Kouzla, čáry, čachry, iluze, toť stopou Lukáše
a sebechválou nadutou.

Tak rozhodl se proto kandidovat do senátu
s touhou slastné vidiny.
Zvláště, když do něj dostal vskutku movitého „tátu“,
svého kmotra z rodiny.

„Nuž, dej mi moulo hlas svůj a na mne u urny pomni!“
Hle, čerte, tu kropáč máš!
Náš dobudem kraj, protože je náš, nebudem skromní.
Váš Bonaparte Lukáš.