Barevní i bezbarví

Zvláštní pachuť doby dnešní
častěj každodenní ztrpčí snahy,
vánek eufórie dovál vlahý,
nezdobí ji střapec střešní.

Nahradila krve barvu
barva pravdolásky chartou kutá,
sestra u zrodu jí stála krutá,
pochybností živíc larvu.

Zelená je skryta v jedu,
který tráví lidu práci dělnou.
Odmění ho Medusou, tou šelmou,
namísto mléka a medu.

Oranžová růže kvetla,
vůkol lány nedozírné okem.
Dnes již květy zvadlé chřadnou bokem,
hledajíce jiskru světla.

Barva slunce věčná bude,
slepců lidumilné světlo víry,
nevidíce ideové díry,
prosvítí se vždy a všude.

Bylo líp, ne, že nebylo,
neznaje slouhu vrchnosti rudé
co dnes s lány řepky kupčí všude.
Žel, klíčům už dozvonilo.

Mládí volí barvu smrti,
otvírajíc lapkům bránu k městu,
nomádům tak metou zlatou cestu,
budoucnost v ní vlastní drtí.

Trikoloru kalkulanti
k zisku křesla v sněmu rádi leští,
demokracii nám přímou věští,
byť by byli sekundanti.

Nebarevnost není ctností,
nezodpovědnost v ní skryta bývá,
bezbarvý se pranic nezpovídá,
sobě statky volí dosti.

Hňup kulatý, rys mu hnije,
šperkuje se tupou arogancí.
Krále modrost u něj nemá šanci,
hle, toť Pája z Řeporyje.

Devítková nová vrchnost,
co si na vrchnost jen s námi hraje,
mlžíc fakt, že elektorát taje,
za Tibet zašlape hrdost.

Nectíc hranic, pod praporem
s nebem modrým hvězdokupa kruhu,
rozkol řádu řádem jde mu k duhu,
Nový Karel tvým kantorem.