Vlastenecká

Vlast, jako matka domů svolává
když jsem daleko z rodného kraje
velmi naříkají jejich srdce bolavá
a smutné písně na struny cév hraje

Vlast objímá tě hebkou náručí
jako matka, jež dítě něžně víská
kde stromy šeptají a řeka tam hučí
po Jizerských horách se mi stýská

Ach matko, mému srdci nejbližší
já byl ve tvé vlasti jediný syn
proč však nikdo má slova neslyší ?
A nepochválí dobře vykonaný čin

Od východu vyšlo to zlaté kamení
nejhezčí snad v celé naší otčině
zde v horách dostal jsem znamení
že navždy spočinu v náručí matčině