V NAŠÍ ZEMI ŘÁDÍ MOR

První žluté listy k zemi sestupují lehce,
chladnější jsou noci a kratší je den.
Idylku nám kazí slova, která slyšet nechcem,
totiž že je všechno v hajzlu a sotva smíme ven.


„Všichni buďte zodpovědní, dodržujte naše rady,“
káže shůry na tiskovkách náš spasitel Prymula.
Dodržíme, s potěšením, a pak chcípnem hlady,
nejsou to jen spekulace, už to známe z minula.


Díky bohu za tu roušku, jíž neprojde covid,
nemusíme v busu čuchat, když tam někdo hnojem voní.
Nedá se v tom sice dýchat a nemůžem mluvit,
hlavně si však neublinknem, když zas v telce blijou oni.


Tak zakázali podnikat a zakázali zpívat.
O tom už jsem někde slyšel – strana píská a my skáčem.
Do osmi však seď si v knajpě, klop do sebe piva,
a pak znova na období běž zvolit ty sráče.


Nahodilá přikázání pozměňují jiná,
všechno se z tu toho zhroutí, přijde doba ledová.
„Možete si za to sami, je to vaše vina!
...tak stahujte aplikaci, ať vás možem sledovat.


Podcenil som situaci, poučme se ze svých chyb!“
káže Vůdce všemohoucí. A Čech začíná chápat,
že se musí poučiti, jestli se chce míti líp.
A že házet radní z oken nebyl kdysi tak zlý nápad.