byly roky
1990 - 1994
kráčeli jsme po chodníku
pospíchali do obchodu
rovnou z práce
ať už jsme doma
vítr nám šlehal tvář
do růžové břečky
nahrbeni do šály
nekoukali jsme kolem
neviděli jsme nikoho
všichni zahalení
ani známého nepoznáš
neviděli jsme nic
nic zvláštního
stmívalo se a lidi na ulici řešili počasí
doma potom vařili čočku
žehlili
různě si nadávali a vyhlíželi
z oken
na svý nový škodovky a nudný pejskaře
víc k vidění nebylo
jen ty starý babky
co nepřetržitě žárlí na svý starý
dědky
jenže
on se zrovna
lámal chleba