Pevný bod

Kam zmizela moje ochrana,
sebejistota ateisty pohana?
Svlečený zcela do naha,
rozpadá se mi země pod nohama.

Místo abych napsal Kytici,
strachuji se, co řeknou kritici.
To není básník v kondici,
jeho texty patří popelnici!

Chtěl bych slovem změnit svět,
ale proč na tom plánu lpět?
Vždyť děje se i tak věcí změť.
Možná se chci jen dorozumět.

Pokorně se shodnout na tom,
že špatná slova štěpí atom,
že rvát se jak Jerry a Tom,
je politiky živený fantom.

A právě slova pánů politiky
tvoří z nás pravd fanatiky.
Opravdu? Tak prosté matiky
budu se držet bez polemiky?

Čí je prostor pod vlasy?
Kůže těsní od melasy.
Vzít si rozum do kapsy,
je blbost, já potřebuji synapsy.

Bez zloby, zášti a předsudků,
vlastní viny a odpustků,
čelit pravdě a následků,
že svoboda hlavy v důsledku,

znamená věčné pochyby z každé strany
a kdo tvrdí, že pravda je teď a tady,
organizuje leda masy na popravy.
Za vyšší cíle motá lidem hlavy.

Zůstanu tedy navždy ztracen?
Život nemilosrdně časem krácen,
relativní pochybností schvácen,
v propasti nicoty zmlácen?

Ne! Nejdřív zhmotním bod
a k němu povede z nejistot svod,
totiž že je dar mít život
a nelze ho žít bez práv a svobod!