Velký bratr

Dopsal jsem jednu kapitolu
smetl prach z černého stolu
hrneček s puntíky dal k dřezu
pustil si trochu pravého jazzu.

Sedl si pokojně na kanape
venku je pošmourno, krápe
knihu jsem zdvihl před sebe
těžká je, jako z kamene.

Pročítám řádky bez pocitů
sedím tu tiše v chladu bytu
drbu se občas za uchem
z knihy jsem náhle rozrušen.

Myšlenky odskočí od knihy
oči se s duší zasnily
přemítaj budoucí stavy
cítím jen strach, obavy.

Odkládám knihu po chvíli
odstavce v ní mě děsily
obsah se zdá být nejasný
lidstvo se mění na grázly.

Píšeme rok dvacetčtyři
z obchodníků jsou upíři
a z vládních kruhů vane
že něco zlého se stane.

Svět spěje ke svému konci
z lidstva je stádo ovcí
vlci jim velí kam mají jít
aby si zvedli blahobyt.

Orwel to věděl už dávno
stále si hrajem na piáno
do lodi proudí už moře
z pohody bude jen hoře.