Dům uprostřed pole
Dům uprostřed pole
Anotace: Náš dům stojí skoro uprostřed pole (teda spíš na kraji :o) ) a tak často lezu na střechu a dalekohledem zkoumám světa krásy..
a úsměvem na tváři,
jsem vyšplhala po tyči,
hledajíc inspiraci.
Sedla jsem si na kraj střechy
a užívala si ty krásné věci,
západ slunce za lesy či
oranžovou záři na nebi.
Ptáci zpívali své jarní písně
a já se konečně zbavila těsné tísně.
Hruď se mi rychle uvolnila,
dech zklidnil- film mohl začít.
Někde zakřičel dravec a
ze zeleného pole vylétl bažant.
Obilné klasy se zavlnily,
hodně dlouho neutichly.
Spustil se prudký déšť
a velké kapky dopadly
na můj zmuchlaný sešit.
Rozmazaly písmenka
neforemné básně
a já se cítila..
tak nějak zvláštně.
Zůstala jsem tam sedět dlouho,
zpívajíc si do ticha,
dokud oranžová zář
pomaličku nezmizela.
Setřela jsem slané slzy,
sjela po požární tyči
a vydala se někam jinam,
kam mě myšlenka zavane.
Komentáře (6)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Moc hezká básnička.Pohled z výšky je úchvatný.Ať je to ze střechy,nebo vysoké skály.Člověk se cítí tak nějak povznesený nad vším,klidnější.A vnímá jen krásu okolí a sní.
Pěkně jsi to napsala.
27.05.2007 18:03:00 | s.e.n
Jen drobnost: kraj ne krak.
A taky těsná tíseň není úplně ono, ale to jsou detaily! :-)
25.05.2007 22:06:00 | La Suneteto
Parádička!
Taky rád lozím po střechách. :-)
A rád sedávám na stromě a čučím na západ slunce...
:-)
Povedená!
25.05.2007 22:04:00 | La Suneteto
Jojo,výška je fajn.Já strašně rád lezu po věžích...
Tahle báseň je dokonalá,přestože je tak jednoduchá!Řeknu ti,holka-Tvoje básně čtu asi nejradši! ;-D
24.05.2007 21:28:00 | Chancer
To je náhoda...zrovna před týdnem jsem zažil něco podobného...vylezl jsem na střechu baráčku...potřboval jsem tam jenom něco zkouknout...ale pak mě upoutal ten rozhled...bylo krásně...já si sedl na mírně svažitou střechu vyhřátou od sluníčka a díval se do okolí...najednou, jakoby se člověk ocitl někde jinde...v jiné sféře...v jiném městě...všechno bylo jinačí...všude jen zářily červené střechy domečků...jedna vedle druhé a jen sem tam nad ně vyčnívaly špičky vysokých stromů vystupující ze zahrádek mezi domečky...nebyly vidět žádné asfaltové silnice a řady aut, jak člověk chápe město, a také nebylo nikde ani zdání, že by tu někde byli nějací lidé...byl jsem jediný na střeše a široko daleko ani živáčka...naprostý klid a přece jsem byl uprostřed města....
Bylo vidět daleko...příště si taky vezmu dalekohled :-))
24.05.2007 20:26:00 | Skaja