Vandrák

Nad hřbitovem svítá,
směrovkami labutí
křižované troleje
setřásají zkřehlou rosu.
Přes opilé ranveje
zabloudil do města,
vagabund severák.

Údy sedřené škvírami ulic,
přesto si hvízdá do větru,
huláká z plných plic,
tančí kol věží, popelnic,
meluzínu pak, svou sestru,
vypráší z komínů, okenic.

Zabrnká akord na bilboardy,
rozohní těla praporů,
s barvami podzimu na kordy
zatře jej bělmem mrazivým,
rád hledávám v něm oporu,
když rve mi od úst dechu stín.

Nad hřbitovem si lítá,
do lezavého jíní obutý,
pomníky ledem obleje,
zná svůj rozevlátý osud.
Od rezavého kříže, Pán kde je,
zatáčí do mlhy cesta,
kráčí dál věčný vandrák.