Carpe diem

Radosti opojná,
tíživý smutku,
kam odcházíš
mé léto rozmarné?
Kam jsi se schovala
ty markýzo od naproti
z obchůdku
kde jsem vloni mléko rozlila?

/a plakala
a plakala
a plakala/

Kdo odvedl koně od kováře?
vždyť podkovy kopyta ještě nezdobí
a horký, měkký chleba od pekaře
mísí se ještě s vůní pačuli

Jak se to stalo, že jsi
léto
léto
léto
zase přišlo?

Kde jsem to byla letos na předjaře?
Šátrám a hledám v almaře
pár pesrtých šátků
a taky to letní triko
pak otrhám listí z kalendáře

/carpe diem!/

Nevím kolikrát tě ještě propásnu
rozkvetlá jívo
a kolikrát pak budu v létě pískat kudlu.

Podzim zazvoní na
zvonec zlatých opratí a
doma
doma
doma
v zimě sama zase budu!

... jen pokud nenarazím na pobudu
s kterým bych v zimě ráda pobyla
markýzu na krámek zase přibila
rozlité mléko nechala už plavat
a jen se
milovat
milovat
milovat
až do nekonečna...

/už píšu si černou tuží pod kůži že
zase
zase
zase
tvrdohlavě a hravě propásnu jaro/