Vytí vlků

Slyším záludné vlků vytí,
jsou v okolních houštiách skrytí.
Jejich oči po mě šílí,
budou čekat už jen chvíli.

Všude kolem samé stromy,
přesto běžím - nevím kudy.
Vím že nakonec mě chytí
a skončí tak moje žití.

Měsíc na nebe výš stoupá,
nad temným lesem se tiše houpá.
Nad temným lesem se jasně svíjí,
vlci k němu dlouze vyjí.

Nevím kudy dál mám jít,
kde by mohl konec lesa být?
Kde bych se skryla před tím zrakem,
kde bych se přikryla temným mrakem?

Běžím po cestě, vířím prach,
mám ze smrti strašný strach.
Už je pozdě na zoufání,
nadouvání.... k uzoufání.

Nikdo si už nevzpomene,
že jsem kdysi žila,
že jsem tady sama v lese
o svém životě tiše snila.