Jarní procházka
Jarní procházka
Anotace: Několik týdnů bez milování a procházka v Krkonoších udělá s fantazií své ... věnováno carodejce
kráčím zjihlou zeminou,
levá noha střídá pravou,
hory k procházce mě zvou.
Tvé lůno, tůně průzračná,
bystřina skrze ní uhání.
Tělo smáčím celé v ní,
míza života začíná v krvi
protékat silou vodopádů.
Sluneční paprsky mě bičují,
Tvými vlasy v obličeji.
Probouzejí skryté touhy,
s hříchem tančím krajinou.
Divoký zvuk vodopádů,
oslepuje uši mé,
vidím křik Tvého těla,
rozkoši slastné podléhá.
Naďra Tvá jsou pevná jako skály,
šplhám po nich z temné díry,
na vrcholu opět slastné opojení,
saji krůpěje ranní rosy.
Tvá kůže je mým pergamenem,
krví do něj vryji to své JÁ,
větve od statného stromu
objímají nežně duši mou.
Stoupám výš a výš,
nebe náhle potemnělo,
mraky tiše promluvily:
„zažeň ten Tvůj chtíč.“
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
"krvý do něj vryji" hrubka :-( "krví"
"zažen" schází háček "zažeň"
Báseň mi chutná velmi poeticky... jen ta forma pořád nějak pokulhává, snažíš se vše dát do slok a tím trháš myšlenku, vadí mi to při čtení.
Obsah mě zmátl, teď vlastně nevím co je pravda a co sen, ale ta neurčitost poezii vlastně prospívá :-) (já jen... že Ti to moc přeji :-D)
Celkově je to pěkná báseň opět se zralejším básnickým vnímáním :-))
13.06.2007 07:54:00 | Levandule
Dekuji Ti , je velmi krasna asi tak jsem si ji predstavovala,mas fantazii a to je prave na tom vsem moc krasne, predstavivost vyvolava v nas krasne pocity , jsou pouze jen v cloveku ... jen lide je znaji.
10.06.2007 01:40:00 | carodejka