Vodní

Tam, kde mokřadní luh
halí vrbová větvoví,
prodlévá vodní bůh,
ni žádné slůvko nepoví.
V rákosí volavka loví,
zamlžem ránem jest vzduch.

Starých rybníků rej
prokvétá k slunci zelení,
vodníků se zeptej,
zda-li kaprům se nelení.
Kam chodí hrdí jeleni
pokleknout, vláhu brát z něj.

To zádumčivý tok
spočine v tůni pod hrází,
kolikátý již rok
do svého moře dorazí.
Odraných mostů obrazy
procedí sítěmi rybářských ok.

Oceánu klidná dlaň,
vplétá své dálky do mraků,
blesk - prstovitá saň,
rozčísne hřebeny oblaků,
burácí nad křídly buřňáků,
pán vodstva žádá svou daň.