Třešeň

Na zahradě převeliké
stojí statný strom.
Koruna bohatá,
léty rozvětvená.
.
Je to třešeň.
.
Nastal čas,
přicházím k ní s košíčkem
načesat její plody uzrálé.
.
Přistupuji ke kmeni,
vypíná se hrdě k nebesům.
Cítím závan jarního vánku,
pohlazení milé dostávám.
Větve své k mému tělu sklání,
listovím mě hladí po tváři,
nyní cítím doteky po celém těle.
Nebráním se tomu opojení,
víčka slastně přivírám.
Zapojuji všechny smysly,
rukama jí pomáhám...
...tisknu se k ní blíže.
Já, její mízou,
ona, mou krví.
Polykám její plody vášně,
milujeme se bez přestání,
dnem i nocí.
.
K zemi vyčerpáním padám,
košíček je plný třešní,
vracím se zpět k domovu.
Poslední pohlazení dávám,
kráčím a tiše šeptám:
"děkuji Ti moje paní."