Mraky

Po obloze očima bloudím,
tak trošku po přírodě loudím,
dotknout se těch mráčků nachových.

Má fantazie, mým motorem,
schodištěm mi klávesy z klavíru,
stoupám po nich výš a výš,
jsem stále blíž a blíž,
téměř mohu se dotknout těch gejzírů,
vodní mlhy, která po nebi pluje samotou.

Co je to vlastně mrak?

Mlhovina, pevné, kapalné
či plynné skupenství?
Kašlu na to - fyzice já nerozumím.

A víte, že máme spoustu druhů mraků?

Tančím s nimi jeden tanec za druhým,
mazlím, hladím,
něžně jeden po druhém objímám.

Někdy se krajinou plazí,
jsou chudáčci celý nazí,
jindy peláší jak zajíci po poli,
až se jim od pat zakouří.

Sedím si na jednom z těch chomáčků,
pohlížím na Vás z té obrovské výšky...
...mravenci ve velkém mraveništi,
moc hezky hemžíte, kládičky nosíte,
domečky stavíte.

Zpět k mrkáčkům, mám křídla,
prolétám si mezi nimi,
tu delfín, tu kačer, méďa
nebo dravý pták....

Nevšimli jste si nikdy té krásy?
A co vám brání vzhlédnout vzhůru,
nehleďte jen na zemskou kůru,
hezky hlavenku zakloňte
a obdivujte krásu nebeskou....
...
.. obloha je nádherná ..
.