Na kole

Červen vytáhl nejtěžší zbraně
krátké sukně a vykrojená trička
zběsile jezdím krajinou
marně zavírám víčka

Slunce jak rentgen vypálí na sítnici
smyslně voňavé stíny
jejich úsměvy jsou šém
co opět probouzí život z hlíny

Mladé i starší cyklistky
ohnuté na řidítky
výstřihem nabírají vzduch
polonahé obalené smítky

Večer osprchují pot a drzé pohledy
všechno zmizí v kanalizaci
nespavě ležím, před očima dnešní film
pod soumrakem ječí pobláznění ptáci