Na Lysou jsem ráno vyšel,
vnoučka jsem si s sebou vzal,
výlet to byl excelentní,
sám Ondráš se usmíval.
Kopec je to pěkně strmý,
kamenů snad milión,
prcka brzo nožky bolí,
těžký vám je jako hrom.
Jak se takhle k vršku pachtím,
tak se spustil prudký déšť,
nohy už mám kudrnatý,
vnouček nechce ze zad slézt.
Na chatu jsme dopajdali,
tři hodiny, božíčku,
dvě piva jen zasyčely,
klučík smlsnul trubičku.
Dolu jsme to vzali šmahem,
přes to kluzké kamení,
několikrát padám na zem,
na zadku mám znamení.
Když jsem potom doma v klidu,
nohy Alpou natíral,
zítra máme další túru,
vnouček se mi posmíval.
Tak tedy dopadnem.Vnoučci se nám smějí.jako opicím v ZOO.Ale na druhou stranu-můžem se k nim přidat.Smát se s vnuky je paráda-třeba i sobě.
Líp než by brečeli.
14.08.2007 10:53:00 | s.e.n
Ve zdravém těle zdravý duch!Nějak se pohybovat musíme...a co tě nezabije,to tě posílí! ;-) Pěkná básnička!
14.08.2007 10:03:00 | Chancer
Navzdory povedeným túrám, je tahle roztomile odlehčená.
Do Beskyd odjíždím tento týden.Předpokládám,že u nás to bude obráceně, vnuk ponese nejspíš mě :-)))
Lysou dobře znám, je to dáma velmi přívětivá :-(
12.08.2007 23:14:00 | Lota
...se směji ...ne tobě ...letos jsem měl dovču bez jediného dítěte ...super ...:) ...
12.08.2007 18:28:00 | WhiteSkull
Krásná básnička...čeho všeho jsem pro ty prcky schopni, že? V jejich očích jsme pak hrdinové :-)
12.08.2007 17:55:00 | Lorraine