Kapičky nebe

Den se choulí do klubíčka,
vleče sebou stín.
Noc je již na krajíčku
pohltil Tě vlahý vánek,
vnitřní klid a mír.

Na kraji tůně dívka stojí,
hladina nádherným zrcadlem,
její krásu do paměti ukrývá.
Vlasy rozpuštěné, vlají vzduchem,
topoly, jež kolem stojí
svědky toho souznění.

Po hrázi se prochází,
měsíc jejím ochráncem,
odraz, šipka, vzduchem letí,
pod hladinu tělo noří.
*
První spojení...
*
Voda se slastí tetelí,
ona se slastí chvěje,
vzájemné obětí,
vzájemné sevření.

Nyní jsou si vším,
ona ji hladí jemným pohybem,
ona ji chladí jemným pramínkem.

Na kraji rybníka, z vody vyvstává,
kapičky jak hvězdy oblohu
její tělo pokrývají
a pro nás tu krásu ukrývají.

A vrba jen němým svědkem toho dění ...

/a na co si dnes vzpomenete vy při pohledu na hvězdnou oblohu/