Kytka zvadla

Slunce zapadlo,
A kytka zvadla
Na neštěstí i štěstí opadlo
A jezdci padali ze sedla.

Kytka zvadla,
Slyšíš?
Cítím chvění,
Asi chyba spojení.

Já už nic nevidím,
Zpoza mraků jde dým,
Asi přijde konec,
I kytka zvadla.

Koně v zemi hynou,
Jezdci jim těla kryjí,
Ďábel prošel krajinou,
a zase se klidí.

Kytka zvadla,
Na stole už nic není,
Váza upadla,
Jenom v mém domnění?

Slunce asi nesvítí?
Kytky už nerostou,
Oni už nic necítí,
Druzí to za ně odnesou.

Spadení jezdci z koní,
Slyšíš to truchlení?
Kdepak ten nářek,
Anděl se prudce otočil.

Dej sílu všemu živému!

Živé se stalo živoucí,
oživující voda tekoucí,
Mrtvé bylo kvetoucí,
A kde je mrtvoucí?

I Slunce začalo svítit,
Vůbec ne pro nás,
Jen proto že chtělo cítit,
Jak chutná lidská nesnáz.