Měsíc

O jasná luno mezi mraky
do kyprého tvaru zaoblená.
Nebylo noci, co byla bys stejná,
dnes tolik záříš a kéž bych já taky.

Jasný měsíci co rozrážíš tmu,
závist je špatná a ač to vím,
stejně ti potají závidím,
než-li den roztáhne oponu.

Můj milý úplňku zas povím ti strast,
jen nedovol, abych se rozbrečela,
nechci být slabá, tak jako včera.
Tvůj pohled mi poslouží za náplast.

Můj příteli vzdálený, leč o to mně bližší,
i když se noc ke konci chýlí,
zůstaň tu se mnou ještě chvíli,
tvá tvář mou bolest tak tiší.

Však přes mé prosby to slunce hloupé
zas zakrylo tě pod svůj šat.
Nemohlo projednou vyjímku udělat?
Snad ne - je na ně až příliš skoupé.