Gaia

Šla víla do lesa
Její srdce neplesá
Svírá pevně v náručí
Gaiu,jež se netočí

Z Gaie rány krvácí
Se smutkem se potácí
Šípem byla prostřelena
Je životem unavena

Oheň ji spaluje
S andělem smrti bojuje
Kvítí neroste na ní,
Jen jen pouští, suchou plání

víla spěchá se zraněnou
lidskou touhou spálenou
Gaiou bledou v náručí
snad ji Paní poučí

před jeskyní ťuk,ťuk,ťuk
paní na ni kuki kuk
„Co si přeješ, má milá?“
„Gaia nám umírá“

„Rychle pojď a vykládej,
tu raněnou ke mně dej.“
Mocná paní nařídila,
Ona je Vše, je život, síla.

„Proč uvízla v temnotě?
Má svěřenkyně, ptám se tě.
Já jsem její matka svatá,
Kdo se dočká zlého data?“

„Moje paní nejvyšší,
zloba a smutek se neliší.
Neváží si vaší dcery,
Byť ona jest z vyšší sféry.

Neví, kdo jim život dal,
v přetvářce žijí dál.
Úctu už k ní nechovají
A ve lži se schovávají.“

„Jaké jsou to bytosti?“
„V očích mají plno zlosti.“
„Pověz, vílo nebeská,
proč mé srdce netleská.“

„Lidé mocní si říkají,
teď nevědí, že padají.
Na Gaie život prožili,
Však sami si ji zničili.

Co Hvězdo Nebe zmůžeme?“
„Planetě Gaie pomůžeme!
Připrav pohár zlatý,
Smíchám lektvar svatý!

Gaiu nám uzdraví.“
tak Moudrá Paní praví.
„Přísady smícháme
vše z našich srdcí tam dáme“

„Trochu úcty,“
„Špetku štěstí,“
„Hrstku síly“
„Nesejdi z cestí!“

„Potok magie,“
„Pro tvé vlásky“
„moře radosti,“
„Oceán lásky!“

„Abraka dabra“
„Pro to, co se ti zlíbí!
Však jedna přísada
mi zde chybí!“

Tu najde jen každý zvlášť
jen čistý, jež nechová zášť
„Ty přísady pojivé
jsou lidské srdce hřejivé.“