Tvůj čas
Když strniště vzpomíná
jak slunce ze svého žejdlíku
sypalo medovou zář
na křídla kanárům
aby zrání snesli do klasů
jitro zahalí se mlhovinou
Když pole dojímá
svou lákavou rozlehlostí
oči Javořích hor
muž v hnědém klobouku
vrhá svůj stín
a barvy pláčou šmouhy na listy
Když štíhlá černá madam
vycházející brzy po západu
ukáže svou jasnou pihu
a stříbrné vlasy nechá rozpuštěné
až k laskavému východu
vím že přichází tvůj čas
podzimní víno
Komentáře (10)
Komentujících (10)