Lípa

Roste lípa na jižním svahu,
šlechtic ji tu vysadil,
roste pomalu, vidí Prahu,
vítr kůru pohladil.

Roste dlouho, roste roky,
další roční období,
kolem vojáků zní kroky,
šrámy od výstřelů...
její kůru ozdobí.

Roste dále, roste výše,
přežila sto hromů,
pod ní voják dopis píše,
že se vrací domů.

Roste stále, krásně kvete,
přežila i válku,
demokracie lidstvo smete,
slušnost zmizí v dálku.

Když přijde další století,
tak dřevo třeba do světa,
stará lípa na zem sletí,
nepřežila člověka.