Tatíček podzim

S podzimem má duše žíti začíná,
když léto posledních pár věcí posbírá,
jsem dítětem barevného podzimu,
které s nadšením vyhlíží matičku zimu..

Barevností období byla jsem obdařena,
a rampouchy v nitru vytvořena.
Však přichází tatíček, po dlouhých dnech,
a matička brzy již, malovat po oknech ..
krásně květy bude ..

Vlasy tmavých kaštanů a červéné tváře,
k nimž barevnost listí na detail se váže.
A zelená tráva jenž tmavší odstím dostává,
v mých očích od jara po zimu zůstává..

Jak miluji toto období ..

Kdy šálu si zavážu kolem krku,
a v obětí listí procházet se mohu.
Kdy tatíček barevnou paletou nešetří,
a dřív jak v pět hodin již se sešeří...

Aby dorůžova příroda se prospala..

Lesní zvířatka dokončují zásoby,
upravují pelíšky a zařizují si nory.
Ježci již listnatý domeček dodělali,
a zajíci, medvědi k spánku se přichystali..

Sluníčko naposled na víčkách zašimrá,
a náručí podzimu jak já se odevzdá.
Jsem dítě podzimu, barvy mám od něho,
jaro a léto žiji jen pro jedno..

Až vrátí se tatíček po dlouhých dnech ..