Nocležník

Pluji tmou,
mlha mi v rukou protéká
sleduji tvou
šíji, když se oblékáš.

Pokoj je prázdný,
není tu nikdo krom zimy
dotek krásný
tvůj, nebude bez viny.

Sedíš tu tiše,
já taky s tebou mlčívám
je to tím spíše
stereotyp, jenž si tak užívám.

Až přijde zima,
všude bude bílá - nežná
tak zůstanu sama
zase, ve své tmě uzamčená.

Umřela dnes,
ta prokletá zimní tma
kdy konečně ses
vrátil, upadám v koma.