když den se končí...

Rumněnný obzor,

jakoby večer žhnoucí uhlíky
tu rozsypal,

když kamna
na chladnou noc čistil,

v krajině tolik blízké,
mým srdečním pochodům,

pohlcuje svými
ohnivými jazyky znova
členitost pahorků jeho,

se džberem plným tu stojím,
hasit však nemám sílu,

přesto chladivá krůpěj
se z pohledu mého vyroní...