Třešeň

Ze zahrady na mne shlíží,
jak z Olympu Zeus, sám,
mává, když se bouře blíží,
majestátná, jak Boží chrám.

Stojí zde již dlouhá léta,
do oken mi nahlíží,
každým rokem bíle vzkvétá,
mně ze všech jiných, nejbližší.

Její listy slunce pijí
a květy vůní, plní vzduch.
V koruně sta duší žijí
a každá každé, jiný druh.

Domovem pro mnohé jiné,
plody znakem neřesti,
vůní, síly nevídané,
svádí jaro k radosti.

V jejím stínu spočinouti
je pro mnohé sněný cíl,
chci jí v pase obejmouti,
a načerpat tak trochu sil.

- Sheridan 2005 -